Fyzikálně fyziologická podstata mé bolesti v krku a následného sípavého kašlání není až zas tak na první pohled jednoznačná. Každý večer se v místnosti, kde spím se zapne topení. Je nutné podotknout, že se můj pokoj nalézá přibližně 12 metrů od břehu řeky Svratky, takže je v blízkém okolí řeky poměrně vysoká vlhkost a nižší teplota. Takže večer už je v pokoji poměrně chladno.
Jenomže jakmile se zatopí bývá zpravidla situace ještě horší. Příjemné je, že vždy jak přijdu do pokoje je tam velmi teplo, ale také velmi vlhko. Je to způsobeno tím, že při nižší teplotě je menší vlhkost vzduchu, než při teplotě vyšší. To znamená, že když je v pokoji chladno, tak je tam sice vlhko, ale ne tak moc, jako když se zatopí. V tu chvíli začne prudce kondenzovat vodní pára v místnosti a vzdušná vlhkost prudce stoupá. Vše by se dalo ještě snést, kdyby se přibližně v polovině noci nevypínalo automaticky topení. Tím se způsobí, že vysoká vlhkost v místnosti zůstane a začne se ochlazovat. V noci zpravidla nevětrám (tím by se situace ještě zhoršila), tak posléze se začnou vodní kapičky ve formě vodní páry obsažené v místnosti ochlazovat. Jejich velikost je vyšší, než normálně, protože tomu přispělo předchozí vytápění místnosti.
Když spím, tak většina z nás dýchá 24 hodin denně a já nejsem výjimkou. Při tom když dýchám, tak dýchám i vlhký vzduch. Bavil jsem se i se studenty z lékařské fakulty, kterou navštěvuji (je zde umístěna Celouniverzitní počítačová studovna) a ti mí říkali, že dýchání vlhkého vzduchu organismu nevadí (někdy i prospívá), konkrétně hrtanu kde je umístěn řasinkový epitel. Jenomže jak jsem se dověděl, vše se dramaticky mění ve vlhkém prostředí, pokud je teplota kolem +15 °C nebo dokonce nižší. A proč? Je to způsobeno tím, že ve vzduchu je obsaženo velké množství vody a ta má vysokou měrnou tepelnou kapacitu, takže na její ohřátí či ochlazení je zapotřebí dodat vysoké množství energie. Když dýchám, vdechuji i studené kapičky vody, které se na řasinkovém epitelu zachycují a tam se postupně oteplují a vypařují. To má za následek vznik zduření lymfatických uzlin a vede k tomu další velké množství fyziologických vlastností, v kterých se až moc příliš nevyznám a jejich opodstatnění by vydalo na ještě delší článek.
Jenomže jakmile se zatopí bývá zpravidla situace ještě horší. Příjemné je, že vždy jak přijdu do pokoje je tam velmi teplo, ale také velmi vlhko. Je to způsobeno tím, že při nižší teplotě je menší vlhkost vzduchu, než při teplotě vyšší. To znamená, že když je v pokoji chladno, tak je tam sice vlhko, ale ne tak moc, jako když se zatopí. V tu chvíli začne prudce kondenzovat vodní pára v místnosti a vzdušná vlhkost prudce stoupá. Vše by se dalo ještě snést, kdyby se přibližně v polovině noci nevypínalo automaticky topení. Tím se způsobí, že vysoká vlhkost v místnosti zůstane a začne se ochlazovat. V noci zpravidla nevětrám (tím by se situace ještě zhoršila), tak posléze se začnou vodní kapičky ve formě vodní páry obsažené v místnosti ochlazovat. Jejich velikost je vyšší, než normálně, protože tomu přispělo předchozí vytápění místnosti.
Když spím, tak většina z nás dýchá 24 hodin denně a já nejsem výjimkou. Při tom když dýchám, tak dýchám i vlhký vzduch. Bavil jsem se i se studenty z lékařské fakulty, kterou navštěvuji (je zde umístěna Celouniverzitní počítačová studovna) a ti mí říkali, že dýchání vlhkého vzduchu organismu nevadí (někdy i prospívá), konkrétně hrtanu kde je umístěn řasinkový epitel. Jenomže jak jsem se dověděl, vše se dramaticky mění ve vlhkém prostředí, pokud je teplota kolem +15 °C nebo dokonce nižší. A proč? Je to způsobeno tím, že ve vzduchu je obsaženo velké množství vody a ta má vysokou měrnou tepelnou kapacitu, takže na její ohřátí či ochlazení je zapotřebí dodat vysoké množství energie. Když dýchám, vdechuji i studené kapičky vody, které se na řasinkovém epitelu zachycují a tam se postupně oteplují a vypařují. To má za následek vznik zduření lymfatických uzlin a vede k tomu další velké množství fyziologických vlastností, v kterých se až moc příliš nevyznám a jejich opodstatnění by vydalo na ještě delší článek.