Zdá se mi, že docela nedávno rok 2005 začínal a nyní již pomalu a jistě končí. Vnímání času je skutečně velmi subjektivní záležitostí a závistí pouze na pohledu pozorovatele na okolní svět. Přemýšlel jsem, jak bych postupně zesumarizoval či jednou větou anebo frází vystihl poselství na ten rok příští (tj. 2006). Nakonec jsem uviděl jednu reklamu a fráze v ní se mi zalíbila natolik, že jsem si ji zachoval jako poselství na nadcházející rok a vložil ji do své fotografie. Pomalu a jistě bude končit období vlády prezidenta, tak pevně doufám, že zvolí někoho schopného. Letos byla udělena Nobelova cena jako každý jiný rok a konal se Světový rok fyziky 2005 na oslavu stého výročí významných objevů Alberta Einsteina. Možná že se najde v průběhu následujícího století ještě někdo, kdo postoupí od Einsteinových teorií k praxi (to by bylo něco...!) a možná se naše budoucí generace dožijí doby, kdy bude cestování časem běžnou záležitostí. Ale já sázím na matku přírodu a ta neudělala nic zbytečně. Takže si myslím, že člověk cestovat časem nebude schopen nikdy, protože už je nám dáno, abychom něco takového nemohli dělat, protože by to velmi rychle vedlo k naší záhubě. Hmm, ale když se na to dívám z druhé strany, tak se zahubíme tak jako tak a v tom opačném případě by cestování časem mohlo pomoci zachránit naši existenci. Pochopení těchto složitých procesů je navíc znesnadňováno různými vnějšími parametry, které zde vstupují. Je velmi pravděpodobné, že naše existence, kterou nazýváme život, se odvíjí se shodnými počátečními podmínkami a v jeho průběhu jsme ovlivňováni různými kvantovými fluktuacemi časoprostoru, do kterého vstupujeme každou sekundou našeho života. Ale nakonec stejně dojdeme na stejnou cestu ze které jsme vyšli. A vůbec, proč se o tom tak rozepisovat, když stačí výstižné motto níže.
