Tak tuhle otázku jsem si říkal včera ráno, když mě probudil budík a řekl mi, že bych měl už asi vstát. Koneckonců byl jsem i docela rád, protože mě vytrhnul z jednoho mých živých snů. A co se mi to vlastně zdálo? Snažil jsem se v rychlosti zapomenout na sen, mezitím co začínala vařit voda na čaj. Nemám takové živé sny vůbec rád. A co jsem v něm viděl? Ocitnul jsem se na nějaké ulici, kde kromě mě stály davy lidí a na něco čekaly. Mezitím, co tam všichni stály, tak se mě jeden z nich ptal, jestli nemám kus chleba, ale já žádný neměl, tak moje odpověď byla negativní. Spoustu lidí sedělo na zemi a někteří na ni i spaly. Všichni měly veliký strach a neustále mi říkaly, že všichni emigrujeme, protože se tady nedá žít. Ale mě se nikam nechtělo. Ani nevím proč, ale sen si nenaordinujete sami. Vzápětí přijely veliké nákladní automobily, které nejdříve nabíraly ženy a děti. Všichni okolo mě plakaly a dokonce někteří lidé byli úplně v šoku či řvaly jako šílení a z očí jim šel hrůza a strach z neznáma. Řekl jsem si, že nepůjdu z davem, ale proti němu. Jak jdu opačným směrem, tak potkám Lenku, která mi říká, že musím také jít, protože tady kde stojíme jsou prý poslední lidé a země už je prázdná a potřebujeme se odstěhovat jinam. V tom se rozjížděly už nákladní automobily,kde se nevešly všichni lidé a proto zavíraly brány, kterými se lidé mohly dostat na parkoviště. Někteří byli tak zoufalí, že strkali ruce a malé děti skrz bránu, aby se mohli dostat ven, ale některým se to stalo osudné, protože zůstali mezi ní a je to rozdrtilo...V tom všichni dostali paniku a Lenka řekla ať se jí chytím za ruku, že mě odvede do bezpečí. Došly jsme k jiné bráně, která se také zavírala a byla držena ostrahou. Lenka proklouzla, ale já už jsem to nestihl a zůstala mi ruka mezi mřížemi. V tom začala křičet a plakat, když jsem uslyšel, že začínají střílet do lidí, kteří zůstali za branou...dál to neznám, protože na místě tří teček začal zvonit budík. Je zvláštní, že v mém podvědomí jsou schopny se vytvořit takové věci, protože mě teda moc nenadchly. Navíc bylo celý den deštivo a mě bylo pořád smutno, jenom mě zabavily ty polynomy třetího a pátého stupně a Tylorův rozvoj v odpoledním semináři. Pak jsem se začetl v Informačním centru a přestal sledovat čas, načež jsem zjistil, že už nestihnu Základy astronomie na hvězdárně. Pak jsem na zastávce mokl a stál v dešti a poslouchal burácející déšť na plechové střechy a okapy domů. Posléze zjistím, že už čekám déle, než je obvyklé a skutečně tomu tak bylo, protože na předchozí zastávce došlo k automobilové nehodě zrovna na tramvajovém přejezdu a mě nezbylo nic jiného, než jít pěšky... Někdy je lepší zůstat doma a možná bych se dověděl, jestli jsem to přežil, nebýt vytržen ze snu. Foto: ESA
