Být na okraji, nebýt v hlavním proudu, znamená být outsider. Outsideři jsou bytosti, které vyčnívají jen tím, že nevyčnívají. Často by chtěli vyčnívat, ale nemají třeba šanci se uchytit, nebo smysl pro naději. Prý jsou to lidé bez cíle, úspěchu, energie a někdy i bez smyslu života...no, aspoň se to říká. Ale bývají to často i lidé mezi náma, a právě proto, že jsou jiní, bývají zajímavější a zábavnější než ti, co mají všechno nalinkované a jejichž životy vyplňují prázdné cíle a duté věci, a nikoli touha po smyslu života. Ale koho v dnešní době něco takového může vůbec někoho zajímat nebo i naplňovat? Možná že se takových lidí nejde spousty, ale opak bývá někdy i pravdou. Někdy je zajímavé inerciální vnímaní prostoru v určité časové rovině. Třeba takový stůl nebo předmět, na nějakém specifickém místě. Třeba ve významné kavárně, kterou navštěvovali významné a slavné osobnosti. Je docela obyčejný a nezajímavý, ale rozhodně je zajímavé to, co se děje v jeho okolí. Vždy se v nějaký časový okamžik odehrává nějaká událost a tou událostí jsou i naše životy. Hmm, i když je zajímavě nezjímavé vnímaní z takového pohledu, ale někdy je zvláštní se vůbec nad takovou věcí zamýšlet. Možná, že jeho smysl je právě o začátku, který si nepamatujeme a o konci o němž nic nevíme a všem ostatním co je mezi tím.
