Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydal předběžnou zprávu Světové meteorologické organizace o stavu globálního klimatu v roce 2005. Inu, posuďtě sami. Uvidíme, jak to bude vypadat letos.
Průměrná globální teplota vzduchu byla v roce 2005 podle současných odhadů o 0.48°C nad dlouhodobým teplotním průměrem 1961-1990 (14°C). Vyplývá to z předběžné analýzy dostupných dat členů Světové meteorologické organizace (WMO). Podle nich byl rok 2005 druhým nejteplejším rokem v moderní historii počítáno od roku 1861. Oficiální čísla a konečné pořadí však nebudou známa dříve než v březnu 2006. Zatím nejteplejším rokem zůstává rok 1998, kdy průměrná globální teplota vzduchu byla o 0.54°C nad třicetiletým průměrem 1961-1990. Nepřesnost stanovení stávající hodnoty globální teploty je však taková, že rok 2005 může být v konečném pořadí nejteplejších roků kdekoliv mezi prvním až osmým místem.
Regionální anomálie teploty vzduchu
Pro Austrálii předběžná data nasvědčují, že loňský rok byl vůbec nejteplejší (počítáno od roku 1910). Nadprůměrné teploty se vyskytly asi na 97% území kontinentu. V období ledna až května rekordně vysoká maxima teploty byla provázena výjimečným suchem. V celé zemi byly během prvních pěti měsíců roku teploty o 1.75°C nad dlouhodobým normálem (předchozí rekord byl o 0.57°C nižší). Indii, Pákistánu a Bangladéši přinesl květen a červen neobyčejně kruté vlny veder, kdy maximální teploty vzduchu dosahovaly až 45-50°C. Díky opožděnému příchodu monzunových dešťů přetrvalo horké počasí až do června a podle odhadů si v Indii vyžádalo minimálně 400 lidských životů. Na počátku a v půlce června postihla horká vlna i jihozápad USA a na řadě míst byly překonány stávající teplotní rekordy. V kanadském vnitrozemí bylo loňské léto nejteplejší a nejdeštivější v celé moderní historii. Vlny veder zasáhly v červenci také jižní Evropu a severní Afriku. V Alžírsku stoupaly teploty až k 50°C. Naopak v první půlce února zasáhlo většinu Balkánu počasí s neobyčejně nízkými teplotami a v Maroku v severní Africe klesly v lednu teploty až k -14°C.
Dlouhotrvající sucha
Sucho již několik let sužuje značnou část východní Afriky - jižní Somálsko, východní Keňu, jihovýchodní Etiopii, severovýchodní Tanzanii a Džibuti - a loňské období dešťů (březen-červen) s sebou opět přineslo pouze podprůměrné srážky. V Zimbabwe, Malawi, Angole a Mosambiku ojedinělý výskyt srážek v období dešťů na přelomu let 2004 a 2005 závažně poškodil sklizeň obilovin a následkem nejhoršího sucha za posledních deset let se v Malawi ocitlo nejméně 5 milionů lidí v ohrožení hladem. Rovněž značnou část západní Evropy negativně ovlivnilo, zejména v červenci až září, již řadu měsíců trvající sucho. V období od října 2004 do června 2005 napadla na řadě míst ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Portugalsku méně než polovina obvyklých srážek. Španělsko a Portugalsko postihlo nejhorší sucho od konce 40. let 20. století a mimo jiné značně ztížilo boj s lesními požáry.Výrazné sucho sužovalo od května do června také většinu území Austrálie. Průměrný úhrn srážek za zmíněné období, 168 mm, byl druhým nejnižším v historii od roku 1900. Mírné až výrazné sucho bylo i na severozápadě pacifického pobřeží USA a v oblastech východně od pobřeží v severní části Skalistých hor. Podprůměrné srážky od prosince 2004 způsobily výrazné sucho také v jižních částech Brazílie, kde došlo k značným ztrátám na zemědělských plodinách. Nejvíce postižen byl nejjižnější a zároveň jeden z nejúrodnějších brazilských států, Rio Grande do Sul. V Amazonii zaznamenali nejhorší sucho za posledních 60 let, což se mj. projevilo rekordně nízkou hladinou řeky Amazonky.
Vydatné srážky a záplavy
Po vlnách veder v květnu a červnu přinesl jihozápadní monzun na indický subkontinent v průběhu června až září nebývale vysoké srážky, jež následně na západě a jihu Indie vyvolaly rozsáhlé záplavy. Postihly přes 20 miliónu lidí a vyžádaly si více než 1800 obětí na životech. Dne 27. července napadlo v Bombaji za 24 hodin 944 mm srážek a byl zde tak překonán dosavadní rekord. Intenzivní srážky v říjnu způsobily katastrofální záplavy rovněž v Bangladéši a Vietnamu. V prvních třech týdnech června si na jihu Číny vyžádaly nepřetržité lijáky nejméně 170 lidských životů a zasáhly kolem 21 milionů lidí. Vytrvalé deště od května do srpna vyvolaly ničivé záplavy na východě Evropy - zejména v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku - a způsobily škody na majetku, infrastruktuře a v zemědělství. Přívalové srážky v půlce srpna zatopily část Švýcarska, Rakouska, jižního Německa a projevily se i na území České republiky. Letními povodněmi bylo nejhůře postiženo Rumunsko, kde v jejich důsledku přišlo o život 66 lidí. V dubnu a květnu záplavy a sesuvy půdy postihly rovněž jih Ruska. Série mnoha zimních bouří na počátku ledna přinesla na jihozápad USA neobyčejně vysoké dešťové a sněhové srážky, jež následně způsobily záplavy. Ve stejném období na severovýchodě USA napadlo více než 30 centimetrů sněhu. Podzimní počasí v téže části USA přineslo na mnoha místech rekordní srážkové úhrny. Na území Kanady byl loňský rok vůbec nejdeštivější v celé historii a také zde záplavy vyvolané nadprůměrnými dešťovými srážkami zapříčinily rozsáhlé ekonomické škody.
Rekordní počet nebezpečných hurikánů
Loňská hurikánová sezóna v Atlantiku s sebou přinesla dosud nevídaných 26 tropických bouří, jež napáchaly rozsáhlé škody ve střední Americe, Karibiku a Spojených státech amerických. Čtrnáct ze zmíněného počtu pojmenovaných tropických bouří dosáhlo síly hurikánu a z nich přesně polovina byla klasifikována stupněm tři či více na pětibodové Saffir-Simpsonově škále síly hurikánu. V dlouhodobém průměru se přitom v Atlantiku ročně vyvine a pojmenuje pouze deset tropických bouří, z nichž šest následně zesílí na hurikán. Od roku 1995 se pozoruje zřetelný nárůst každoročního počtu tropických bouří v Atlantiku. Uplynulá sezóna překonala nejen předchozí rekord v počtu pojmenovaných tropických bouří (21 v roce 1933) ale i v počtu hurikánů (12 v roce 1969). Ve střední Americe a Karibiku nejvíce škod napáchaly hurikány Dennis, Emily, Stan, Wilma a Beta. Sedm bouří, z toho čtyři hurikány, zasáhlo území USA. Hurikán Katrina si vyžádal více než 1300 obětí na lidských životech (nejvyšší počet od roku 1928) a způsobil rozsáhle škody na pobřeží Mexického zálivu v USA. Hurikán Wilma zase získal prvenství jako dosud nejsilnější hurikán zaznamenaný v Atlantiku. Ve východním Pacifiku byla naproti tomu četnost výskytu tropických bouří a hurikánů podprůměrná. V průběhu roku bylo pojmenováno 15 tropických bouří (dlouhodobý průměr je 16). Sedm z nich dosáhlo síly hurikánu a z nich pouze dva dosáhly stupně tři a více na Saffir-Simpsonově škále. V severozápadním Pacifiku bylo pojmenováno 23 bouří (průměr je 27), z nichž 13 dosáhlo síly tajfunu. Tajfuny Talim a Longwang zasáhly jihovýchodní Čínu a způsobily škody a smrt nejméně 230 lidí. Na počátku září tajfun Nabi napáchal velké škody v Japonsku. Do západního Japonska přinesl srážky, jež v třídenním úhrnu dosáhly až 1 321 mm. Tropická cyklona Ingrid v březnu byla zase první bouří u pobřeží Austrálie, jež dosáhla nejvyšší kategorie č. 5.
V loňském roce byla velikost Antarktické ozónové díry poblíž hodnot z roku 2003 a výrazně nad průměrem 1995-2004. Maximální velikosti 24.4 milionu km2 dosáhla v třetím týdnu září. Na základě družicových pozorování byla loňská ozónová díra nad Antarktidou vyhodnocena jako třetí největší po letech 2000 a 2003. Velký úbytek ozónu byl loni pozorován rovněž v Arktidě. Na jaře 2005 bylo nad velkou částí Arktidy průměrné množství celkového ozonu o 30-45% nižší než na počátku 80. let.
Tání mořského ledu v Arktidě
Tání mořského ledu v Arktidě
Září bývá obvykle měsícem, kdy rozloha mořského ledového příkrovu v Arktidě dosahuje svého celoročního minima. Do konce září 2005 však klesl rozsah mořského ledu v Arktidě výrazně pod průměr z předcházejících čtyř let a byl o 20% menší ve srovnání s průměrem z let 1979-2004. Zároveň byl vůbec nejmenší od zahájení družicových měření v roce 1979. Měření z oběžné dráhy Země rovněž poukazují na vytrvalý ústup mořského ledu v Arktidě. Celkové zalednění na konci loňského září bylo o 8% menší než v roce 1979. Hlavními příčinami loňského úbytku arktického mořského ledu byly nadprůměrně vysoké teploty vzduchu a také dřívější nástup období tání ledu.