Jakoby otráven dnešní dobou se stávám apatický a mrzutý vůči nám lidem, kteří sedíme ve své prostotě někde v dáli a nevnímáme běh času kolem nás. Ano je to tak. Náš čas je jakoby zjeven některými vlastnostmi světla, kterému ještě příliš nerozumím a pátrám po jeho skryté kráse. Ona není až tak skrytá, ale ne na první pohled viditelná. Nevnímám své okolí a běh času mi uniká do pozadí, kdy omámen polykám zbytky světla do svého malého pokoje. I zde dopadl kousek třpytivého paprsku nekonečně rychlého světla. Dostal se až za okenní římsu a sám mi sdělil, že je zde přítomen abych jej zachytil. Ve svém novém cyklu mě trápí vlhkost v místnosti a proto jsem jej tímto poetickým ztvárněním započal.