Like tears into rain

I když někdy člověk se jen tak třeba někdy zamýšlí nad různými věcmi, tak je až pozoruhodné, kolik lidí se zabývá stejnou otázkou, jako třeba právě vy. Ani bych tomu nijak nevěřil, dokud jsem se nepřesvědčil na základě vlastní zkušenosti. Asi mi nejvíce vadí, když někteří lidé se snaží neustále na něco narážet a sami nedokáží zvládnout daný problém, tak jako ostatní. Ne že bych se řadil mezi ty, co něco zvládnou, ba naopak, ale zaráží mě až neuvěřitelně slepá dychtivost některých lidí po bláznivém opojení zasloužení svých pseudouměleckých kýčů. Nebudu se bát užít těchto slov, neboť mi nejvíce vadí, když někdo naráží na zdařilé snímky mých kamarádů a zbytečně je kritizuje za jejich úlovky, když sami nedokáží zobrazit situaci lépe. Už se touto otázkou zaobírat nebudu a v takový okamžik si vzpomenu na život a dílo Jana Saudka, který zpravidla byl po většinu své tvorby jen kritizován. Je to asi takový úděl, s kterým musí každý člověk počítat. Ale nejhorší na tom je, že se zpravidla takoví lidé ztratí v davu ostatních asi tak, jako slzy v dešti.