Nedávno jsme navštívily s bráchou jihomoravskou Kroměříž, která je vskutku malebná. Lehká svou atmosférou a čistou architekturou na pozadí kulturních památek. Směrem na východ se otevírá úrodnému střednímu Pomoraví, ostatní pahorkatinné okolí vytvořilo přirozenou hranici prvních lidských sídel. Údolní zářezy v pahorkatinách vymezily vznik přirozených komunikací, na kterých se vytvářely v raně historických dobách obchodní cesty a stezky. Jejich přínos pro Kroměříž a okolí nebyl jen hospodářský. Byly cestami setkávání, vzájemného obohacování a prorůstání kulturních proudů a vlivů. Město, vstřebávajíc pokrok a přispívajíc k němu vlastním úsilím, stalo se centrem duchovní kultury a umění. Jeho místo v kultuře a způsobu života má obdobný charakter jako jeho umístění v krajině: je středem do všech stran otevřeným.
