Jsi tajemství podzimu,
vstupuješ do snů mých.
Pozvaná a přec potajnu,
ráno unikáš,
na křídlech svých.
Nelze tě pronásledovat,
mohu jen stát a čekat.
Zda vrátíš se znovu,
jediné co mohu,
je v tichosti doufat.
Je to hra,
nebezpečných pocitů,
předlouhých čekání.
Bolavě trčících myšlenek,
a strašného poznání.
Že přijde čas,
svá křídla odložíš.
Zůstaneš daleko,
a nikdy víc,
se nevrátíš.
