Tak nějak jsem narazil na kritiku sebe sama a dostávám se do vodopádu nelíbivosti. Vždycky jsem čekal (a budu čekat), až přijde okamžik a světlo, ve kterém dokážu zachytit krásu, ale zatím jen čekám. Umění je možná skutečně blbost a v její nesmyslné variaci se člověk úplně otočí a vytvoří něco nadpozemského. Je to možná impuls pro to, aby člověk vzal poslední síly a zneužil onoho okamžiku skryté krásy, kterou se každý z nás snaží ztvárnit k dokonalosti.
