Někdy se sám utápím do jakéhosi patosu a nevím kde vede cesta ven, nebo zpět. Někdy se člověk do takových fotografických situací opravdu dostává, neví kudy kam a říká si, že za vším možná stojí bytostný kýč zobrazující jemnost kontrastů a svou nevýraznou osobitostí se snaží dosáhnout čehosi vznešeného. Zpravidla tomu tak bývá, nicméně v praxi je výsledek mnohem horší, než by autorova myšlenka byla schopna opustit jeho nápad a uvíznout ve spoušti přístroje, která bývá výsledkem nešťastné souhry světla a obyčejných rysů.
